Proč děti poslouchají víc, když jim dáte důvod, a ne příkaz?

Poslechne vaše dítě, když mu dáte důvod? Nebo spíš, když mu dáte příkaz?

Víte, že děti mají radši důvody než příkazy? To je asi jasné 🙂 Ale věděli jste, že když jim dáváte důvody místo příkazů, tak že vás pak i více poslouchají? Možná ne ihned – pokud na to nejsou zvyklí, ale z dlouhodobého hlediska určitě ano.

Proč to tak je?
Příkaz dítě nechápe, jen ho poslušně vykoná, protože to chcete VY. Ale vysvětlení a důvod pochopí, takže udělá to, co chcete vy, ale zároveň i to, co chce ono samo.

Důvod je pro něj příjemnější, chápe ho a vidí v něm logiku. Příkaz a zákaz mu smysl nedává. Sice ho vykoná, protože to po něm vyžadujete…

Ale jak dlouho mu to vydrží než se vzepře a vaše příkazy začne ignorovat?
Co v pubertě? Myslíte, že bude vaše příkazy a zákazy poslouchat donekonečna?

Určitě ne. Jakmile se osamostatní, přestane vás poslouchat. Ostatně už i „dětská puberta“, jak ji nazýváme, je o tom, že děti vzdorují a nechtějí poslouchat vaše příkazy a zákazy.

A pokud vaše dítě už prošlo obdobím vzdoru, tak asi víte, o čem mluvím. Neposlouchá vaše příkazy ani zákazy, zkouší, co si může dovolit, kam až může zajít. Vzdoruje a zkouší, co se stane, když příkaz nesplní. Proto musíte přikazovat a zakazovat čím dál tím častěji a dostáváte se tak do začarovaného kruhu věčných zákazů…

Vysvětlení a důvod ale dítěti dává smysl. Proto na něj reaguje v dětství i v pubertě. Někdy to sice není lehké – pořád dítěti něco vysvětlovat a domlouvat se s ním. Ale garantuji vám, že když se to naučíte už v dětství, pomůže vám to lépe zvládnout celé dětství i tu obávanou pubertu.

Jen se musíte naučit dítěti věci vysvětlovat tak, aby to chápalo a bylo to pro něj motivační 🙂 Já proto učím rodiče, jak vysvětlit dítěti, co po něm chci, jasně a rychle. Protože na debaty většinou není čas. Ve většině situacích přece potřebuji jednat rychle a nemám čas na žádné zdlouhavé vysvětlování a debaty.

• Příklad:
  Jeden a půl – letá dcera mojí kamarádky, Adélka, chtěla skákat na baloně s dudlíkem. A ona jí vysvětlila, proč nemůže skákat s dudlíkem:

  Adélka miluje takový ten velký gymnastický balon, na kterém ji držím za ruce a ona na něm vyskakuje do výšky. Říkám jí:
  “Na balon si ale neber dudlík.” Nic, žádná reakce.
  “Na balon si neber dudlík, mohl by ti zaskočit.” Nic.
  “Mohl by ti zaskočit a to je nebezpečné, mohla by ses začít dávit. Dělat kuc kuc – a to bys pak už nemohla vůbec skákat.”
  Kouká na mě těma svýma důvěřivýma kukadlama a odevzdává mi svého milovaného dudina: “Na” 🙂

  Rozdíl?
  Nestačilo jí jen přikázat “neber si dudlík“.
  Nestačil ani důvod, že jí může zaskočit. Bud mu nerozuměla nebo jí to nepřišlo nijak závažné 🙂
  Zareagovala až na to, že je to nebezpečné a že už nebude moct skákat.

  A potřebovala slyšet takový důvod, který jí dává smysl.

Každé dítě je jiné. Každé potřebuje jiný důvod.

Některé potřebuje logické důvody, chce vědět, proč musí něco udělat. Jiné zase vyžaduje znát příčiny a souvislosti. Musí udělat A, aby mohlo udělat B, a je mu jedno proč. Vysvětlujete mu: „Udělej tohle a pak půjdeme udělat tamto. Musíš nejdřív udělat A, abys pak mohl udělat B.“ Ale není to příkaz, vydírání ani přemlouvání. Je to jen prosté vysvětlení, důvod. Jako byste to říkala kamarádce.

• Příklad:
  „Pojď, jdeme si umýt ruce.“ Nic, dítě nereaguje.
  „Pojď, jdeme si umýt ruce před jídlem.“ Ne, nechci.
  „Pojď, jdeme si umýt ruce, před každým jídlem si musíme umýt ruce.“ Stále nic.
  „Musíš si umýt ruce, abys je měla čisté. Se špinavýma rukama nemůžeš jíst jídlo. Já i táta si také umýváme ruce.“ Tak jo 🙂

  A když ještě zapojíte veselým tónem hru, máte vyhráno. Například: „Hele a nezkusíš tu vodu pustit sama? Myslíš, že už to zvládneš? / To přece děláš ráda, apod.“

Odůvodňujete a vysvětlujete, ale vaše dítě na to nereaguje?

Pokud na to není zvyklé, nemůžete to od něj chtít hned.
Pokud roky či měsíce poslouchá po většinu času zákazy a příkazy, nebude najednou reagovat na zcela jiný přístup. Tak mu dejte čas.

A především – i vy musíte změnit celkový přístup. Ne mu jednou přikázat, podruhé přemlouvat a potřetí vysvětlovat a snažit se domluvit. Rozhodněte se pro jednu cestu a té se pak držte. Jinak z toho bude dítě zmatené a nebude vědět, na co má vlastně reagovat.

Dejte mu víc důvodů, než některý zabere.
Jak jsem ukazovala na příkladech, dítěti někdy jeden důvod nestačí. A hlavně každé dítě potřebuje jiný důvod. Musíte vysledovat, na co vaše dítě pozitivně reaguje.

Nevymýšlejte si, říkejte pravdu.
Většina dospělých má tendenci si při rozhovoru s dítětem vymýšlet. Myslí si, že mu jinak nerozumí. Ale toho se vůbec nebojte. Dítě rozumí mnohem víc, než si myslíte. A často víc, než chcete J Samozřejmě, že způsob řeči a vysvětlení přizpůsobte jeho věku, používejte taková slova, příklady a přirovnání, kterým rozumí. Ale nevymýšlejte si nějaké speciální důvody. Říkejte pravdu – bude to hlavně pro vás jednodušší a rychlejší než si něco vymýšlet. A pro dítě to bude rozhodně víc věřit.

Potřebuje pozornost, chvíli se mu věnujte.
Potřeba pozornosti je u dítěte velká věda, a rozhodně je to téma na samostatnou kapitolu, takže o tom v dalším článku. Samozřejmě, že každé dítě potřebuje a vyžaduje jinou dávku pozornosti. Ale všimněte si, že pokud je dítě rozmrzelé, naštvané nebo otravné a pořád po vás něco chce, leckdy stačí se mu na chvíli stoprocentně pověnovat, a dítě je najednou úplně v pohodě.

Takže, pokud se mu snažíte něco vysvětlit, ale ono vás vůbec neposlouchá, zkuste se mu chvíli věnovat. Uvidíte, že úplně otočí a začne vás vnímat. Možná jen zrovna potřebovalo vaši pozornost nebo pomazlit, potulit. Většinou stačí chvilka plné, stoprocentní pozornosti. A pokud to zrovna nejde, tak mu to v klidu řekněte: “Nemůžu se ti teď věnovat, musím dovařit oběd. Ale za chvíli bude hotový a hned, jak ho dovařím, pomazlíme se spolu, ano? Vydržíš to tu chvilku?”  Jen to pak nezapomeňte splnit.

Nemocné či utahané dítě.
Pokud je dítě unavené, rozespalé, podrážděné či nemocné, zkrátka v nepohodě, nemá moc vysvětlování smysl. Tedy pokud už na něj není zvyklé a nebere ho jako samozřejmost. Až to pro něj bude normální styl komunikace, nechá si vše vysvětlit i v „blbé“ náladě. V opačném případě je nejlepší být obezřetná a raději předejít situacím, které se vyhrotí a dítě se naštve úplně.

• Příklad:
  Moje malá dcera ráda spala venku v kočáře. Ale já jsem s ní často chodívala do obchodu, kde neusnula. Tam se rozebrala a neusnula ten den už vůbec. Byla přetažená, vzteklá, vysvětlování moc nemělo cenu. Přitom, kdybych ji před obchodem uspala, nebo tam nešla a nákup odložila na později, byla by celý den v pohodě. Někdy je třeba vyhodnotit, kdy je ten nákup tak životně důležitý a zvážit, jestli mi stojí za nevyspané, utahané a podrážděné dítě po zbytek dne.

A proč tedy děti poslouchají víc, když jim dáte důvod namísto příkazu?

Důvody dítě zajímají. Obzvlášť když mu řeknete nějaký nový zajímavý důvod – často přestane i vzdorovat a začne vás se zaujetím poslouchat, protože mu vyprávíte něco poutavého. A když už jste ho zaujali, máte napůl vyhráno. Pak už jen stačí vtáhnout ho ještě více do děje, zapojit do vaší hry. A pak už se s vámi domluví téměř na čemkoliv.

Finta je v tom, že už neodporuje, nestojí proti vám, ale je na vaší straně. A to je asi to nejpodstatnější, čeho můžete ve výchově dosáhnout. Jak v jednotlivých situacích, tak i celkově.

Chce se mi do toho?

Garantuji vám, že když celkový přístup změníte a naučíte se dítěti věci vysvětlovat takovým způsobem, na který reaguje, hodně si tím ulehčíte život. Chce to jen čas – pro vás i pro dítě. Ale když vytrváte, hodně si tím ulehčíte život, a ušetříte vaše nervy i čas 🙂

Pokud chcete vědět, jak na to, podívejte se na můj eBook zdarma: Víte, jak zvládat své dítě bez křiku a hněvu?

A také připravuji eBook Tahák na dítě, kde najdete návod na spoustu konkrétních příkladů a situací, které s dětmi řešíte nejčastěji.